Jsem kuna skalní.
Narodil jsem se na jaře roku 2009 a brzy po narození jsem byl ztracený.
Naštěstí jenom chvilku.
Našly mě totiž na jednom dvorku děti, moc hodné holčičky, a když viděly, jaké jsem miminko, chtěly mi pomoci. Odnesly mě tedy do lesa za maminkou, uložily mě na měkounký kapesníček,který obestlaly lístky, daly mi do mističky maso a mléko a moc si přály, aby mě moje maminka brzy našla. A tak mě zachránily.
Moje maminka mě sice nenašla, ale slepého a prokřehlého mě našel Kaši. Kaši je velký, chlupatý, ničeho se nebojí, chrání mě, hraje si se mnou, a když zlobím, tak mi výchovně žvejká hlavu - Kaši je Můj Pes.
Od té doby, kdy mě Kaši našel, už odkvetly stromy, uzrály hrušky a švestky, které mám tak rád, já se rozkoukal, narostly mi zoubky, naučil jsem se chodit, běhat, skákat,...
Jsem kuna skalní.
Teda vlastně školní ;o)
A jmenuji se OTÍK - protože 26. dubna 2009 jsem přestal být ztracený.
